Vítejte v kostele svatého Martina
Sjednoceni v naději, spojeni ve víře.
Adventní zamyšlení:
ADVENT NENÍ LUXUSNÍ ČAS V TICHU HOR
Nehrajme si na to, že advent je čas, kdy si všichni sednou ke svíčce a čtou Bibli…
ADVENT NEMUSÍ BÝT ZTRACENÝ
O adventu se často mluví jako o čase ztišení, meditace a usebrání.
Jenže realita většiny lidí vypadá spíš jako rychlík bez brzd: shánění dárků, školní besídky, firemní večírky, organizování Vánoc, pečení cukroví.
V takovém tempu se slovo „ztišení“ může jevit jako nereálná a vzdálená iluze. Ale přesto advent nemusí být ztracený jen proto, že nebude dokonalý.
Lidové pořekadlo říká, že „lepší je nepřítel dobrého“ – tedy že si někdy dáváme nereálně vysokou laťku a soustředíme se na vysoké cíle, zatímco přehlížíme uskutečnitelné drobnosti. Nakonec ale pak nerealizujeme nic, protože drobnosti se nám zdají příliš „drobné“. Nebojme se proto malých konkrétních krůčků.
NEPŘEHLÉDNĚME DROBNOSTI
Advent se často spojuje s biblickou výzvou Jana Křtitele: „Připravte cestu Pánu.“ To ale nemusí hned znamenat věnovat celé odpoledne meditaci.
Jan Křtitel volal po změně srdce – a to se dá začít i v hektice všedního života.
Krátká modlitba mezi dvěma úkoly, vědomé odpuštění, povzbuzení unaveného kolegy, to všechno může být součástí adventní přípravy. Je proto dobré nečekat na ideální podmínky a i uprostřed shonu pozvedat svůj pohled k Bohu:
-
v autě či autobuse při čekání v koloně,
-
při pohledu na děti zpívající na besídce,
-
při balení dárků, kdy si uvědomíme, že ten největší dar už dávno máme.
A samozřejmě je skvělé vyhradit si více času na duchovní obnovu, roráty, modlitbu, četbu Bible…
BŮH PŘICHÁZÍ I DO NAŠEHO NEPOŘÁDKU
První Vánoce vůbec nebyly romantické a pohádkové.
Maria rodila malého Ježíše po dlouhé cestě v chlévě, když byla odmítnuta na jakémkoliv bezpečnějším místě.
Přesto právě tam Bůh vstoupil do světa. Advent proto není výzvou k nejlepšímu duchovnímu výkonu.
Je to pozvání, abychom Bohu otevírali dveře svého běžného života, ve kterém je někdy i chaos, nedokonalost, nepořádek a chlad.
Advent není luxusní čas v tichu hor, ale připomínka, že Bůh přichází i do našich životů.
Stačí se průběžně dívat vzhůru a říkat: „Pane, tady jsem.“ A otvírat mu dveře svého srdce…